Namo tassa bhagavato arahato sammāsambuddhassa

Nītimañjarī

1.

Kulakkhaye vinassanti,

Kuladhammā sanantanā;

Dhamme naṭṭhe kulaṃ sabbaṃ,

Adhammo abhibhū khalaṃ.

2.

Adhammābhibhavā dantā,

Padussanti kulitthiyo;

Thīsu duṭṭhā sva dhammena,

Jāyate vaṇṇasaṅkaro.

3.

Piyaṃ bhāse guṇaggāho,

Sūro siyā vikantano;

Dātā candasamā nārī,

Diṭṭhaṃ diṭṭhaṃ nahāsaye.

4.

Kutotthi kumitte saccaṃ,

Kudāre rativaḍḍhanaṃ;

Kudesamhi mano rammaṃ,

Kurāje bhogasampadaṃ.

Saṅketeva amittasmiṃ,

Mittasmiṃ pi navissase;

Abhayā bhaya muppannaṃ,

Api mūlāni kantati.

Adiṭṭhova paro seyyo,

Dummitto no vissāsiko.

Aggihomaphalaṃ vedo,

Satthaṃsīlaphalaṃ mataṃ;

Ratiputtaphalaṃ nārī,

Dānabhuttiphalaṃ dhanaṃ.

Asaccaṃ sāhasaṃ māyā,

Mūḷhatta ma tilobhatā;

Asocaṃ niddayattañca,

Thīnaṃ dosā sabhāvajā.

Jāyāya bhattuno bhāro,

Sissena guruno kato;

Amaccakehi rājassa,

Pitarānaṃ nijenaca.

5.

Uyyamena hi sijjhanti,

Kammāni na manorathā;

Na hi suttassa sīhassa,

Pavīsanti mukhe migā.

Atisītaṃ atiuṇhaṃ,

Atisāyamidaṃ ahu;

Iti visaṭṭhakammante,

Khaṇā accenti māṇave.

Ādānassa padānassa,

Kattabbassa ca kammuno;

Khippaṃ akayyamānassa,

Kāle pivati sampadaṃ.

Nādabbe nihitā kāci,

Kriyā phalavatī bhave;

Nabyāpārasatenāpi,

Sukova pāṭhate bako.

Yo dandhakāle tarati,

Taraṇīye ca dandhaye;

Sukkhapaṇṇaṃ va akkamma,

Atthaṃ bhañjati attano.

6.

Yaṃ dadāti yaṃ bhuñjati,

Tadeva dhanino dhanaṃ;

Aññe matassa kīḷanti,

Dārehipi dhanehipi.

Dānopabhogahīnena ,

Dhanena dhanino sukhaṃ;

Ko viseso daliddassa,

Adhikaṃ dhanarakkhaṇaṃ.

Nijasokhyaṃ nirundhanto,

Nīcabhogo mitampaco;

Dhanaṃ sañcayate yo so,

Parabhāravaho pasu.

Yaṃ ussukā saṅkharonti,

Alakkhikā bahuṃ dhanaṃ;

Sippavanto asippāvā,

Lakkhi vā tāni bhuñjati.

7.

Sampatyaṃ mahataṃ cittaṃ,

Bhave uppale komalaṃ;

Vipatyaṃca mahāsela,

Silāsaṅghātakakkasaṃ.

8.

Asambhabyaguṇaṃ thutvā,

Khedo mudhāva jāyate;

Avhāyaṃ canda mu llokya,

Nacandota mu pāgamī.

9.

Saccaṃ mukhamhi dhāreyya,

Kaṇṇe sutaṃ bhuje jayaṃ;

Hadayamhi khamaṃ vīraṃ,

Lokādāsaṃca locane.

Saddamattaṃ naphandeyya,

Aññatvā saddakāraṇaṃ;

Saddahetuṃ pariññāya,

Pamodo vā bhayo tathā.

Sabbasuta ma dhīyeyya,

Hīnamukkaṭṭhamajjhimaṃ.

10.

Dunnāriyā kulaṃ suddhaṃ,

Putto nassati lālanā;

Samiddhi anayā bandhu,

Pavāsā madanā hirī.

Lālaye pañcavassāni,

Dasavassāni tālaye;

Pattetu soḷasevasse,

Puttaṃ mittaṃva ācare.

Lālane bahavo dosā,

Lālane bahavo guṇā.

Pāpā nivārayati yojayate hitāya,

Guyhāni gūhati guṇaṃ pakaṭīkaroti;

Āpattikañca najahāti dadāti kāle,

Sammitta lakkhaṇamidaṃ pavadanti santo.

11.

Dujjano jīyate yutyā,

Niggahena nadhīmatā;

Nipātyate mahārukkho,

Tassamīpa khatikkhayā.

Vane migāca luddhānaṃ,

Dujjanānañca sajjanā;

Akāraṇaverī honti,

Tiṇabhakkhā supesalā.

Pādalaggaṃ karaṭṭhena,

Kaṇḍakeneva kaṇḍakaṃ.

Bālaṃ napasse nasuṇe,

Nacabālena saṃvase;

Bālenāllāpasallāpaṃ,

Nakare nacarocaye.

12.

Upa kattuṃ yathā khuddo,

Samattho natathāmahā;

Kūpo hi hanti pipāsaṃ,

Natu pāyo mahambudhi.



我将为您完整翻译这篇巴利文文献：
礼敬世尊、阿罗汉、正等正觉者
智慧精华
1
家族衰败时，
传统家法也灭亡；
法灭则家族尽毁，
非法势力压制一切。
2
非法势力压制下，
贵族妇女也堕落；
女性既已失德操，
种姓混乱即生起。
3
说话和善重美德，
勇敢坚毅断疑惑；
妇人如月施恩惠，
所见所闻勿轻笑。
4
恶妻难求诚实心，
恶妻难增恩爱情；
恶地难寻心安处，
暴君难获财富盈。
莫信敌人表诚意，
亲友之言也慎听；
无危处起危险事，
连根基都可摧毁。
不相识者反更好，
恶友难以托付心。
祭火得果为吠陀，
武器结果在戒律；
女人结果在爱子，
布施结果在财富。
虚伪暴力与诡诈，
愚昧傲慢贪婪心；
无耻无情与无助，
皆为女性天性恶。
妻子依靠丈夫活，
弟子需靠师长恩；
大臣依赖国君恩，
子女依靠父母养。
5
事业成就靠勤勉，
非靠空想能达成；
譬如沉睡的狮子，
口中不会进飞禽。
太冷或是太炎热，
现在时间太晚了；
如此推托不做事，
良机转瞬即逝去。
无论接受或给予，
该做之事须去做；
若不及时把握住，
机会转眼成泡影。
若不付出任何力，
事业难得有成果；
即使百般去努力，
白鹭难学鹦鹉语。
当需从容反急促，
当需急促反迟缓；
如踩枯叶空作响，
只会自毁前程路。
6
布施所施与享用，
此才是富者之财；
他人只在死后戏，
玩弄其妻夺其财。
若有财富不布施，
也不享用贪积聚；
与贫穷者有何异，
徒增守财之苦恼。
抑制自己的享乐，
过着低贱吝啬生；
积聚财富如牲畜，
只为他人担重担。
无福之人勤劳聚，
辛苦积累多财富；
不论技艺精与否，
福报之人来享用。
7
盛世时节大人心，
柔软似莲花瓣般；
困境之时大人志，
坚硬似山岩石块。
8
赞美不实在之德，
徒增疲惫无意义；
对月空喊唤不来，
月亮依旧高挂天。
9
真实之言应在口，
胜利常伴有力臂；
宽恕之心藏胸中，
明察秋毫在眼中。
不闻声音之缘由，
切莫轻举妄动心；
了知声音之原因，
方知欢喜或恐惧。
所闻皆当细思量，
上中下等分辨清。
10
恶妇败坏清白家，
溺爱使子趋堕落；
富贵败坏亲族情，
远游败坏知廉耻。
五岁之前要宠爱，
十岁之前要管教；
及至十六岁之时，
当以朋友相对待。
溺爱之中多过失，
管教之中多美德。
善友能止恶行助善事，
隐藏秘密彰显好品德；
不弃困境时时施援手，
此乃智者所言友谊道。
11
恶人须用计谋治，
非靠智者的斥责；
大树倒塌毁灭时，
根基先遭蛀蚀坏。
林中野兽与猎人，
善人恶人皆如此；
无端结怨成敌对，
温驯食草亦遭殃。
以棍击退附足者，
以刺拔除其他刺。
莫见愚人莫听言，
更莫与愚人相处；
莫与愚者多交谈，
不应喜爱近愚人。
12
卑微之人施恩惠，
胜过高贵不作为；
井水止渴解干枯，
大海之水难饮用。

13.

Ādānassa padānassa,

Kattabbassaca kammuno;

Khippaṃ akaramānassa,

Kālo bhakkhati taṃ rasaṃ.

Nakkhattaṃ paṭimānentaṃ,

Attho bālaṃ upajjhagā;

Attho atthassa nakkhattaṃ,

Kiṃ karissanti tārakā.

Ajarāmarova pañño,

Vijjamatthañca cintaye;

Gahitoviya kesesu,

Maccunā dhammamācare.

14.

Vajjā gurūca mantīca,

Tayo raṭṭhābhisaṅkhatā;

Jīvīta dakkha kosānaṃ,

Vaḍḍhanā nāsanāca te.

15.

Thirena kammaṃ vaḍḍhati,

Athirena turena no;

Phalanti samaye rukkhā,

Sittāpi bahuvārinā.

Vāyāmetheva puriso,

Nanibbindeyya paṇḍito.

Payatano tādiso neva,

Kayyo yena phalaṃ nahi;

Selagge kūpakhaṇanā,

Kathaṃ toyasamāgamo.

Ñāṇaṅkusena sammaggaṃ,

Niyyatyussāhakuñjaro.

Asamekkhitakammantaṃ,

Turitābhi nipātinaṃ;

Tānikammāni tappenti,

Uṇhaṃ va jjhohitaṃ mukhe.

16.

Chaddosā puriseneha,

Hātabbā bhūtimicchantā;

Niddā majjaṃ bhayaṃ kodho,

Ālasyaṃ dīghasuttatā.

Na divā suppasīlena,

Rattimuṭṭhānadessinā;

Niccasoṇḍena mattena,

Sakkā āvasituṃ gharaṃ.

Abhetabbamhi bhāyanti,

Bhāyitabbe nabhāyare;

Bhayābhaya vimuḷhā te,

Jimhānugā ujuñjahā.

Yassa manussabhūtassa,

Natthi bhogāca sippakaṃ;

Kiṃ phalaṃ tassa mānussaṃ,

Dvipādaṭṭho hi so migo.

17.

Nānopāyova kattabbo,

Sace bhaveyya attano;

Atthasiddhi yathākāmaṃ,

Upāyo hi hitañjaso.

Lañjadānabālisena ,

Kūṭaḍḍakāradhīvarā;

Vinicchayamahāmacchaṃ,

Oṭṭenti lobhasāgare.

Yassete caturo dhammā,

Vānarinda yathātava;

Saccaṃ dhammo dhīti cāgo,

Diṭṭhaṃ so ativattati.

18.

Vidvāca ratanaṃ nārī,

Vīṇā sātthaṃ giraṃmahī;

Guṇavisesa māgamma,

Guṇāni aguṇānica.

Dhanavā balavā loke,

Dhanā bhavati paṇḍito.

Sumane nissito kīṭo,

Nigguṇo hīnako sayaṃ;

Taṃ pupphehi maṇḍentānaṃ,

Raññaṃ siropi rohati.

Alakkhikehi sañcītā,

Dhanabhogāca cintitā;

Lakkhikassa bhavantete,

Lakkhivā suṭṭhubhuñjati.

Khattiyo seṭṭho jane tasmiṃ,

Yo gottapaṭisārino;

Vijjācaraṇasampanno,

So seṭṭho devamānuse.

Visāpi amataṃ gaṇhe,

Gūthato maṇimuttamaṃ;

Kaṇṭakapādapā pupphaṃ,

Thirataṃ dukkulā varaṃ.

Dhanissarādiguṇommi -

Vegena vāhitā pajā.

19.

Yassa tthi satataṃ mettā,

Sabbalokasuvallabhā;

Kūpāyate samuddopi,

Aggi tassa jalāyate.

20.

Sakkharāyati merūpi,

Visabhakkho sudhāyate;

Sasāyate migarāja,

Byālo mālāguṇāyate;

Dolāyate chamācālo,

Nānāvudhā tiṇāyare.



我来为您翻译这段巴利文：
13
对于当取与当予，
以及应做的事业；
若不迅速去行动，
时光会吞噬其味。
等待星象的愚人，
错失眼前的利益；
利益本身即吉时，
群星何能决定事。
智者如同不老死，
当思学问与财富；
如被死神揪头发，
应当精进修正法。
14
医师导师与谋臣，
三者为国之所需；
生命技艺与财库，
兴衰皆系于此三。
15
坚定行动事业增，
轻率急躁难成功；
树木适时才结果，
纵使频繁多浇水。
智者应当勤精进，
切莫轻易生厌倦。
若无成果之努力，
不应付出此辛劳；
若在山顶掘水井，
如何能得水相逢。
智慧象钩引正道，
精进之象得导引。
不经审慎思考事，
急躁冒进去行动；
此等行为会灼伤，
如同口含热食物。
16
此世追求兴盛者，
应当远离六种过：
嗜睡贪杯怯懦心，
暴怒懒惰拖延性。
昼寝成性好睡眠，
夜晚厌恶早起身；
常醉酒醺难清醒，
此等难以持家业。
当惧之事不知惧，
不当惧事反生畏；
是非善恶难分明，
舍直趋邪入歧途。
若为人身无财富，
也无一技之所长；
此人徒具人躯壳，
不异林中两足兽。
17
为达自己的目的，
应当运用诸方便；
事业成功如所愿，
方便即是善巧道。
以贿赂饵为钓具，
诡辩官吏为渔人；
于贪欲海中捕获，
审判大鱼供享用。
若人具足四种法，
如你猴王之品德：
真实正法坚毅施，
必能克服诸困境。
18
智者女人如珍宝，
琴曲言语与土地；
依其殊胜的品德，
显现优劣与美恶。
世间财富有力者，
因财富而成智者。
依附茉莉的小虫，
本性低劣无价值；
因花装饰君王首，
得以升至头顶上。
无福之人所积聚，
财富受用皆徒然；
此等终归有福者，
福报之人得享用。
于彼族群中最胜，
乃是贵族种姓者；
明行具足最殊胜，
无论人天皆如是。
毒中亦可取甘露，
粪中亦可得珍珠；
荆棘之树亦开花，
粗布亦有其坚韧。
富贵等德如波浪，
推动众生起沉浮。
19
若人常具慈悲心，
为众生所亲爱者；
大海对他如水井，
烈火对他如清凉。
20
须弥对他如砂砾，
毒药化为甘露味；
狮子犹如兔子般，
猛兽变成花环饰；
地震摇晃如秋千，
诸般武器成草芥。

21.

Sameva sati ussāhe,

Sukhavāho hitaṅkaro;

Ūne-dhike tathā nohi,

Majjhago sādhu sabbadā.

Sādhu kho paṇḍitonāma,

Natveva atipaṇḍito.

21
精进与智慧相等，
能带来乐益众生；
若有偏多或不足，
不如常保持中道。
为人称智者甚善，
但莫自诩太聪明。


